EXEKUTORIZACE

Neznáte tento pojem? Dovolte mi vysvětlit jeho význam. Exekutorizace je proces, kdy systém záměrně dostává lidi do dluhových pastí. Nejedná se o chybu systému, nýbrž o vlastnost systému. Systém je nastaven právě tak, aby kdykoli kdokoli mohl do dluhové pasti být vehnán, aniž by si kdy byl býval pořídil jakýkoli úvěr. Řeči o finanční gramotnosti tolik oblíbené u modré úderky zde zcela postrádají význam a jsou jen bederní rouškou odporné skutečnosti.

Jak to v praxi funguje? Je to jednoduché. Ač dle zákonů, tedy deklarativně, náš systém oplývá spoustou mechanismů, jak pomoci lidem, kteří se náhle ocitli v prekérní situaci, ve skutečnosti jsou tyto mechanismy, jak už zmíněno, pouze deklarativní. Ve skutečnosti jsou totiž nevymahatelné. Neexistuje zákonný nástroj, jak přinutit rozhodujícího úředníka k tomu, aby poskytl servis, který je ze zákona povinen poskytovat. Tedy pravda, on deklarativně existuje, ale nikdy v celé historii „porevoluční“ nebyl takovýto nástroj aplikován. Nikdy žádný úředník nebyl citelně potrestán za to, že kupříkladu neodpověděl v zákonné třicetidenní lhůtě na písemnou žádost. A oněmi třicetidenními lhůtami to začíná.

Představte si, že jste náhle přišli o zaměstnání, firma je v bankrotu, nemáte šanci vymoci odstupné, přesto vám z účtu odcházejí pravidelné platby za nájem a inkaso. Jdete tedy na úřad práce, aby vám poradili. Jenže oni vám zpravidla neporadí. Co si na internetu nezjistíte sami, o tom vás úředníci dobrovolně informovat nebudou. Naopak vás zahltí lejstry, která máte vyplnit, k nimž požadují spoustu nesmyslných příloh v podobě různých dokumentů, které právě dotyčného úředníka (či jeho nadřízeného v rámci „interních“ pravidel) napadnou. Zdá se vám to přitažené za vlasy? Pokud jste to nezažili na vlastní kůži, je opravdu těžké tomu uvěřit. Oblíbená jsou různá čestná prohlášení bývalých partnerů či jejich rodné listy. Ano, úřady práce například s oblibou požadují po samoživitelkách rodný list otce dítěte, které mají v péči. Přestože takovéto požadavky nemají nejmenší oporu v metodických pokynech MPSV.

Můžete na to jít „od lesa“, žádost podat písemně a požadovat razítko na kopii na podatelně dotyčného úřadu. Prý. Je tomu tak ale ve skutečnosti? Víte o tom, že na úřadech práce nejsou podatelny? Ptáte se, jak je to možné? Že každý úřad by měl nabízet možnost písemného podání proti razítku na kopii dotyčného podání? Inu, není tomu tak. Kdo nevěří, ať tam běží. Tohle totiž nelze vymyslet, tohle totiž normálního člověka důvěřujícího systému skutečně nenapadne. A opravdu je to jen náhoda? Nedopatření?

Můžete samozřejmě využít služby poštovní. Ale pak už nikdy nebudete mít v ruce přesnou a ověřenou kopii svého podání spolu s razítkem podatelny a datem, což zavdává prostor pro spoustu dezinterpretací a věřte, že takovýto prostor bude úřadem beze zbytku využit ve váš neprospěch.

Už z tohoto samotného faktu vyplývá, že od samého počátku jste v nevýhodě. Taháte za kratší konec provazu. Úřad se může a také nemusí vaší žádostí zabývat. Nikde není jednoznačný důkaz, že jste svůj požadavek formulovali právě v takové podobě, v jaké formulován být měl. Ale pokračujme dál. Předpokládejme, že úřad na váš podnět zareaguje. Jak zareaguje? Vždy zareaguje žádostí, abyste se dostavili osobně k projednání vaší žádosti. Nikdy, opravdu nikdy vám žádný úřad práce nenapíše, jakým způsobem se s vaším požadavkem vypořádal. Nikdy vám hned „na první dobrou“ přesně nenapíše, které doklady po vás ještě požaduje, aby vaší žádosti mohlo být vyhověno. Proč to dělá? Proč asi. Ve skutečnosti vám totiž vyhovět nechce a hraje o čas. Spoléhá na to, že vás utahá, vyčerpá, že na své požadavky nakonec rezignujete. Navíc, jak už jsem uvedla výše, na spoustu požadovaných dokumentů ve skutečnosti NEMÁ NÁROK, nemá pro své požadavky oporu v metodických pokynech příslušného ministerstva a dobře to ví. Kdyby vám kterýkoli úředník seznam požadovaných dokladů poskytnul takto v písemné podobě konkrétně vám adresované, vystavil by se hrozbě žaloby za zneužití pravomoci.

Pokud na to máte nervy, můžete ve hře pokračovat, můžete dále trvat na komunikaci výhradně písemné, můžete do svých urgencí vpisovat své přesné požadavky a trvat na nich. Jenže zde máme ještě jednu lahůdku – úřad je povinen odpovědět vám do třiceti dnů. Co z toho vyplývá? Že tuto lhůtu plně vyčerpá ve váš neprospěch. To vám odcházejí z vyprázdněného účtu pravidelné platby. Úřadu ne, ten je v klidu. To vás tlačí čas. Úřad má naproti tomu všechen čas světa a neomezené kapacity k vypořádání se s takovými osinami v zadku, jakými jste pro ně vy. Kdyby teď znenadání všichni lidé v nouzi odkázáni na pomoc úřadu začali vymáhat své právo na písemnou odpověď, začnou všechny úřady v celé republice naříkat, jak mají nedostatečné personální kapacity a navýší řady svých pracovníků tak, aby každá „osina v zadku“ měla svého úředního odpovídače zcela rezistentního vůči jeho požadavkům, naprogramovaného na to, aby vás vylákal dostavit se na úřad osobně a tam vám ústně sdělil, že nemáte nárok. Ústně. Bez zápisu, bez protokolu. A pokud už sepíše nějaký protokol z jednání, bude velmi vágní ve smyslu, „panu (paní) XY bylo sděleno, že k tomu, aby splňoval(a) podmínky pro nárok na dávku XXX, musí ještě doložit některé dokumenty. Pan (paní) XY svým podpisem stvrzuje, že byl(a) seznámen(a) s tím, jaké dokumenty má úřadu doložit.“

Psychologie, hra nervů. Podepíšete? Nebo budete trvat na písemném seznamu požadovaných dokladů spolu s datem, razítkem a podpisem úředníka? A když takovýto seznam obdržíte, podřídíte se nebo podáte stížnost, že na dané doklady nemá úřad nárok? Další lahůdkovou záležitostí je, že v první instanci je stížnost na úředníka adresována jeho nadřízenému. Jenže jsou to právě tito nadřízení, kdo po úřednících požaduje obdobné chování, jak níže doložím. Takže první kolo stížností (prvních třicet dnů je již v trapu, nyní jsme u dnů šedesáti) znamená jedna nula pro úřad. Vaše stížnost bude zamítnuta nějakým vyfabulovaným argumentem šéfa ÚP. A vy stále nemáte z čeho žít. Už šedesát dní. Už šedesát dní vám rostou dluhy.

Taky můžete zvolit jinou cestu – vzít si s sebou svědka. Tyhlety věci většinou úřad řeší tím způsobem, že svědka nechá vyvést ochrankou a bude se při tom ohánět různými GDPR a podobně.

Můžete jednání nahrávat. Ze zákona můžete. Úřední jednání je prakticky veřejný výkon moci, tedy úředník takto zákonem chráněn není. Bude však tvrdit, že je. Na úřadech práce visí zákazy. Jsou zjevně v rozporu se zákonem, přesto však jsem dosud nezaznamenala, že by z toho jakýkoli orgán činný v trestním řízení kdy vyvodil nějaké důsledky.

A nyní přichází na řadu pár odkazů, které jsou plně v souladu s tím, co jsem již výše vypsala.

Zde článek o pěstounce, kterou do dluhové pasti vehnaly úřady tím, že samy jednaly v rozporu se svými povinnostmi, tedy především povinností informovat.

Zde článek o matce samoživitelce, která je dle úřadu povinná vědět a včas hlásit, kde se nachází a co dělá zploditel jejího dítěte.

Zde obsáhlejší článek zabývající se tím, jak (ne)pomáhají úřady samoživitelkám, dokládající, že jde pravděpodobně o záměr, tedy systémovou vlastnost.

Zde článek z webu ČT, v němž je vysloveně uvedeno, že nepomáhat je prvořadým záměrem úřadů, jež mají ze zákona uloženo pomáhat.

Nyní k exekutorizaci samotné. Je logické, že i když nemáte peníze, musíte platit nájem, inkaso, musíte se přemisťovat z bodu A do bodu B, ať už k lékařům či na úřady, tedy musíte používat ve větších aglomeracích MHD. Dokonce i když jste v azylovém domě, musíte platit nájem. Když se rozhodne Úřad práce, že vás z nějakého důvodu nezaregistruje, či vás pod nějakou debilní záminkou z evidence vyřadí, nabíhají navíc povinné odvody na zdravotní pojištění. Stát, potažmo příslušný úřad, nezajímá, kde na to vezmete. Žijete, dýcháte, tak plaťte, plaťte… Nemáte z čeho? Nezajímá, pošleme exekutora. Exekutor nic k zabavení nenajde? Dobrá, půjde po vašich přátelích, známých, příbuzných. Mají tito vaši blízcí doklady od svého majetku, z nichž vyplývá, že jsou jejich? Nevadí, u soudu je zpochybníme, soudy jsou již instruovány/indoktrinovány. Po internetu „lítá“ spousta nesmyslných rozsudků tvrdících, že černý čtvereček je fialové kolečko. A k tomu si ještě justiční mafie vypomůže fikcí doručení. Cílem je vás znectít, zničit, zadupat do země. Cílem je, aby se i vaše okolí od vás odvrátilo.

Zbývá jen ptát se, proč je tomu tak. Nejde o jevy náhodné, jde skutečně o pravidlo, vlastnost systému. Přijměte už konečně tento axiom. Systém je záměrně nastaven tak, aby běžného člověka, jenž není součástí nějaké partičky těch, kteří spolu mluví, uvrhnul do bídy. Kdo z toho profituje, jsou exekutoři. Smlouvu o vymáhání dluhů se společností poskytující nezbytné služby (energie, MHD, zdravotní pojištění…) nedostane každý. Tady je drsná tlačenice. Jako v každé tlačenici, i zde figuruje korupce, odvádění procent z „vývaru“ zadavateli. Profit zaručen. I když exekutor nakrásně nic nevymůže, stačí jednou za čas napsat dopis a za tento si naúčtovat tisíce coby náklad exekuce. Peníze sice reálně neexistují, ale koho by to ve společnosti obchodující se vším, tedy i s dluhy a závazky, neexistujícími penězi, zajímalo? Je to celý ekonomický sektor, soukolí promazáváno debilními zákony, jak je popsáno například v tomto odkazu.

Důrazně doporučuji článek přečíst, v závěru je mnou zmiňované soukolí kšeftování s dluhy pro vybrané vyvolené krásně popsáno.

Proto tvrdím a trvám na tom, že jde o záměr. V opačném případě totiž by už ministryně Jana Maláčová dávno vyrazila ředitele či ředitelky příslušných ÚP, jež jsou zmíněny v odkazech výše. Ona však nic takového neudělala. Jde-li o mě, o názor můj, tak takovéto zásadní systémové „selhání“ volá spíš po hlavě samotné ministryně. Ta je však v naprostém klidu. Všechno je v pořádku, brambory jsou v řádku. Takže je asi skutečně vše tak, jak má být. Je to přesně takové, jaké to „pánové nahoře“ chtějí mít.

Dovolte mi tedy, abych naprosto bez skurpulí učinila prohlášení:

TOTO JE ZLOČINNÝ SYSTÉM A MINISTRYNĚ NEJEN ŽE PODPORUJE TUTO ZLOČINNOST, NÝBRŽ SE KRYTÍM TÉTO ZLOČINNOSTI SAMA ZLOČINU DOPOUŠTÍ! MINISTRYNĚ PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ JE SAMA ZLOČINCEM NEJVYŠŠÍM!!!

P. S.: Všimněte si, jak se s danou situací vypořádalo Slovensko.

P. P. S.: Všimněte si, jak exekutoři naříkají. Já osobně si dokážu představit plošné oddlužení osob, jejichž dluhy nepocházejí z půjček nýbrž z toho, že díky zločinnému spolčení úředníků nebyli schopni ufinancovat základní životní potřeby, jakými třebas náklady na bydlení bezesporu jsou. Bylo by to spravedlivé. Modří však už vědí, že mezi spravedlností a právem není v našem státě pražádná souvztažnost.

One thought on “EXEKUTORIZACE

  1. Už v římském právu bylo, že nedospělý nemůže uzavírat smlouvy , které by vedly k jeho dluhům. Už v římském právu je , že napřed se splácí jistina až pak úrok a náklady s vymáháním, a další poplatky mohou být maximálně do poloviny výše jistiny, jinak se jedná o lichvu a lichvář je postižen dvojnásobkem co požadoval. Už Toto římské a bezezbytku vymahatelné právo odlišovalo římské občany od barbarů. Náš dnešní právní systém v oblasti exekucí, je na úrovni barbarů , před dvěma tisíci roky. Vzpamatujte se prosím naší poslanci , než vás vidlemi vyházíme z parlamentu.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *