Filipika na obhajobu Matěje Stropnického

Tento článek bude asi výše jmenovaný považovat za něco jako polibek smrti, vzhledem k mé stranické příslušnosti, avšak není to chyba má ani chyba tohoto mladíka. Chyba je v lidech, kteří k smrti rádi soudí a ještě raději odsuzují. Bohužel je jich ve společnosti většina. Protože myšlení je strašlivě namáhavá činnost a výsledky nebývají jednoznačně viditelné. Takový oběšenec, toho je vidět hned, stačí ho dobře vystavit, popřípadě ještě jeho mrtvolu předhodit k pobavení davu. To si pak ještě budou tatíci v hospodách dlouho poplácávat po ramenou, jací jsou to chlapáci, že si do mrtvoly kopli. A jejich potomstvo na ně bude hrdé, zcela v souladu s takto nastavenými pravidly fungování společnosti. Hlavně nemyslet.
O co jde? Tady o toto:
stropnicky

Internetový portál, který si říká Vlastenecké listy, zveřejnil jako reakci toto:
Příživník Matěj Stropnický nabádal studentku, aby nepracovala a parazitovala. Jeho otec je sice asi blb, ale nyní by měl konat a dát mu před hubu

Řekla bych, že co slovo, to perla. Už v nadpise.
Nevím, co motivuje autora k takovýmto násilnickým vyjádřením. Mohu se jen dohadovat na základě svých četných zkušeností s násilím, kterými málokdo disponuje a málokdo je schopen oprostit se od emocí souvisejících s tímto prožitkem a namísto toho chladnokrevně analyzovat motivaci k násilí. Téměř vždy jde o poruchu osobnosti. Lidé, kteří mají v rukou nějakou míru moci, tuto nepoužijí pro nějaký obecný prospěch či vyšší cíl, nýbrž jen a pouze pro manifestaci této své moci, což jim způsobuje libé pocity uspokojení srovnatelné s uspokojením sexuálním. Neumí se radovat z úspěchů druhých, neumí být pyšní na úspěchy druhých, k nimž sami přispěli, právě proto, že takovýto pocit uspokojení je řízen výhradně mnohem vyššími okruhy, než jsou ty nejzákladnější a nejprimitivnější limbické okruhy, které máme společné s nižšími živočišnými formami. Dlužno v tuto chvíli podotknout, že celou historií lidstva se táhne jako červená nit právě snaha preferovat tyto animální pudy. Je mi jedno, co mi řekne kdo o křesťanských tradicích. I toto dogma bylo původně určeno výhradně k ovládnutí mas a vysvětlení těmto masám, že jsou nehodny čehokoli, že ničemu nerozumí a ani nikdy neporozumí, tudíž snaha je zbytečná. Podřiď se mi a nesnaž se vzdorovat, nevzdělaný blbče. (Je opravdu prima, že už zde nemáme trest smrti.)

Nyní k výroku Matěje Stropnického.
Pan Stropnický napsal to, že studenti by měli volat, že odmítají při studiu ještě pracovat a že na studium chtějí od státu podmínky atd. Pan Stropnický byl příliš stručný. Mně coby komunistce jeho výrok samozřejmě konvenuje, naprosto s ním souhlasím. Jenže kdyby měl pan Stropnický přesně rozvést, proč je to takto špatně, musel by nechtěně citovat či přinejmenším parafrázovat klasiky, ze kterých vychází komunistická ideologie. A komunismus je přece fuj. Je jedno proč, nemusíme vědět proč, je prostě fuj a to je axiom. Neboť na proč by mohlo být vyžadováno protože, a pak by se mohlo taky ukázat, že ono protože je ve skutečnosti blábol, ne-li rovnou lež.
A já vám povím, proč má v tomto případě pan Stropnický pravdu. Je totiž eminentním zájmem společnosti, aby měla vzdělané lidi. Jen vzdělaní lidé jsou schopni stavět na vědomostech svých předchůdců a nemusí tudíž znova objevovat např. Pythagorovu větu. Jen vzdělaní lidé jsou schopni společnost posunout kupředu ve vývoji. Proto je společnost potřebuje. A když společnost něco potřebuje, měla by rozhodně vytvářet prostředí, které vznik potřebných záležitostí přímo podporuje. V tomto případě vzdělávání. Zdarma. Společnost jako taková sama, díky demokratickým prvkům, by prostřednictvím lidí v rozhodovacích funkcích měla být schopná určit, které druhy vzdělání v tu kterou danou chvíli skutečně potřebuje. Napíchnu to pro ilustrativnost na konkrétní příklad z naší současnosti, tj. nedostatek zubařů. My nemáme zubaře, ale stále se otvírají ročníky pro všemožné podnikatele, aniž by se v těchto oborech byť jen okrajově zavadilo o nějakou skutečnou odbornost. Prý to tak chce trh, ten abstraktní, samospasitelný pojem. Tržní uvažování v tomto smyslu bych vykázala do přísně komerčních zón, neboť Franta s bolavým zubem není schopen momentální vrtoch trhu, zřídka motivovaného racionálním uvažováním o zájmech společnosti, jakkoli ovlivnit. Stát však ano, pokud svou činností kopíruje tento zájem společnosti a tedy zájem miliónu Frantů se zánětem kořenového kanálu. Společnost totiž také potřebuje soustředěného Frantu v dílně u ponku či pod autem, který nekompenzuje svůj zánět tím, že polyká po hrstech analgetika, kdy jak potlačovaná bolest, tak vedlejší vlivy analgetik, mohou negativně ovlivnit jeho pracovní výkon.

Společnost také potřebuje vědce, ty, kteří mají skutečné vize. Ty, kteří mají daleko rozsáhlejší obzory než běžný úředník za přepážkou. Ty, kteří nejsou limitováni jen formálním vzděláním, ale mají ještě něco navíc. Školy pro takovéto lidi by měly být přísně výběrové a jejich kritériem pro výběr by měly být jen a pouze schopnosti studenta, jeho potenciál, nikoli jeho finanční zázemí. Školství komerční nemůže jakkoli vykompenzovat tato kritéria už pro jeho samotnou podstatu – komerčnost. Ano, stále existují lidé, kteří touží býti něčím, čím ze své podstaty být nemohou. Tito skutečně potřebují komerční školství. Zde se však opět dopustím toho nejohavnějšího komunistického zločinu; povýším zájem společnosti nad zájem příliš (a nesebekriticky) ambiciózního jedince.

Vraťme se teď k oné „neparazitující“ studentce.
Ona potřebuje pracovat, aby se udržela na studiích. Ona si ani na okamžik nedokáže představit, že by to taky mohlo být jinak. Že i ona posléze svou dobrou prací vrátí společnosti to, co do ní bylo vloženo umožněním studia. Studia soustředěného, nenarušovaného existenčními obavami. Netuším, v které fázi vývoje se jí toto přihodilo. Kdy jí kdo namluvil, že už v tuto chvíli něco dluží. Nikomu nic nedluží, je to lidská bytost, která se v tuto chvíli stále ještě připravuje na práci a není důvod domnívat se, že svou práci nebude vykonávat nejlépe, jak dovede. Křivárny od druhých očekávají jen křiváci, koneckonců znají to, jsou ve křivárnách doma. Tato slečna má plné právo využít tento svůj čas k tomu, k čemu je určen. K přípravě na práci. Existuje však skupina psychopatů, kteří umí těm „hodným“ namluvit, že si nezaslouží nic. Že jsou nehodní, méněcenní, že už teď jsou pro ostatní jen problémem, přítěží. Není to pravda, je to pustá lež. Lež, která se táhne celou lidskou historií jako červená nit. Ano, přesně tato lež.

Lidský život se skládá z několika období a tak to je, tak to vždy bude, bez ohledu na to, co „potřebuje trh“. Opravdu tato období zde musím jmenovitě uvádět? Opravdu musím popisovat věci zřejmé jako třeba to, že voda je mokrá? Zájmem každé skupiny jednotlivců, každé společnosti, by mělo být v prvé řadě poznat pravidla neměnná a teprve na základě těchto vypracovávat strategie. Když důkladně porozumíme pravidlům neměnným, pak teprve můžeme někam směřovat a naše cíle nebudou v rozporu s těmito pravidly a tudíž ani v rozporu s ambicemi většiny jednotlivců.

Jsem si jistá, že kdyby rodiče této studentky mohli, ochotně by ji na studiích živili. Proč si nikdo, dokonce ani ti, kterých se to týká, nedokáže představit, že nic není nemožné? A vůbec, proč studentka, která nechce při studiích ještě pracovat (přičemž zákony v současné podobě toto umožňují, tj. do věku 26 let stačí, když studuje, nemusí být na ÚP atd.), by měla být nařčena z parazitismu, zatímco leckteří představitelé „zlaté mládeže“ nikoli? Proč běžný Franta z dílny zde není schopný rozklíčovat, že ve skutečnosti jde o elitářství, uměle pěstovanou a pečlivě hýčkanou nerovnost?

(P. S.: V souvislosti s osobou Matěje Stropnického musím dodat, že zásadně nesouhlasím s jeho představou vítací imigrační politiky. Je to jednoduché. Pokud zde existuje stát s funkčními pravidly, není v zájmu státu a společnosti, kterou tento zastupuje, podporovat jedince, kteří tato pravidla sabotují. Společnost prostřednictvím státu má právo požadovat dodržování svých pravidel. Ilegální vstup na cizí území je protiprávní akt.)

3 thoughts on “Filipika na obhajobu Matěje Stropnického

  1. Katerino, Katerino, ty uz zase perlís!!!!Proboha!!!Jak muzes psat obhajobu na toho pablba Stropnického, radoby výrobce nove multikulti spolecnosti, nebo jeho tatínka, který by udelal lepe, kdyby se zase angazoval nekde v divadle a obranu hranic prepustil spíse nejakemu generálovi.:-)

  2. Hezky napsané. Vím, že už je to od jara dlouho, ale chtělo by to někde uveřejnit. Třeba i v rámci budoucí volební kampaně.
    Ještě jednou pochvala a děkuji.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *