Mediokracie forever

Poslední Vratimovský seminář se zabýval médii a jejich roli v současném marasmu, potažmo jejich funkcí či funkčností. Koho zajímá, videozáznamy jsou zde.

Ačkoli je mi mezi politickými harcovníky předdůchodového či důchodového věku začasté vyčítána „nezkušenost“ s ohledem na můj věk, titíž jsou schopní vynášet soudy v tom smyslu, že taková masáž, presstituce či přímo propaganda zde ještě nebyla. Domnívám se, že opak je pravdou a historické anály mi dávají za pravdu. Dokonce si troufnu tvrdit, že ani lidé se v zásadě nemění. A že volba „uvěřit“ je vždy volbou osobní, volbou dobrovolnou. Naprosto se nedivím, že spousta lidí radši „uvěří“ – ono totiž věřit je pohodlnější nežli vědět. I proto ta současná renesance všech možných náboženských bludů. V této souvislosti mě naprosto šokuje poslední dobou velmi rozšířená argumentace, že proti jednomu tmářskému náboženskému bludu máme bojovat jiným tmářským náboženským bludem. Přijde mi to jako léčit kapavku zápalem plic. Ale zpět k médiím.

Nedávno mě můj partner upozornil na článeček Wiki týkající se napoleonských válek. Dovolím si zkopírovat část tohoto textu sem, aby bylo hloubavým jasno, kam že to ve svých úvahách směřuji. Je totiž úplně jedno, jaký máme režim, nakolik vyspělé technologie používáme. Lidé prostě, ať chceme nebo nechceme, zůstávají v zásadě stále stejní, a to včetně novinářských presstitutek. A nyní onen text:

(…) O Napoleonově postupu vypovídají dnes již legendární titulky tehdejších francouzských novin. “Netvor opustil Elbu.” “Zlověstný Korsikán odplul do Francie.” “Bonaparte přistál.” “Generál Bonaparte obsadil Grenoble.” “Napoleon vjel do Lyonu.” “Včera byl císař radostně přijat ve Fontainebleau.” “Jeho Veličenstvo je dnes očekáváno v Tuileriích.”.(…)

Takové hezké… A ilustrativní. N’est-ce pas? 🙂
A dovolím si ještě jednu parafrázi citátu, tuším, že od jistého pana Bismarcka.
Z vlastních chyb se učí jen blbec. Inteligent se učí z chyb druhých.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *