Virtuální hospoda

Když mi bylo méně, chodívalo se do hospody. Potkat přátele, pokecat o životě, ponadávat na politiku, na mužské/ženské, na sportovní výkony našich reprezentantů v různých disciplínách, na práci, na šéfa, na ouřady. Hospoda měla nevýhodu, že v ní taky někdo občas mohl chytit přes držku. Asi se to nezměnilo, dnes však přibyla i tzv. hospoda „virtuální“. Člověk do sebe nemusí nezbytně lít jedno pivo za druhým, aby mohl pokecat o životě, ponadávat na politiku atd, atd. Navíc odpadá riziko „šumivky“. Stačí internetové připojení a ocitne se rázem ve své soukromé virtuální hospodě, sedící u virtuálního stolu se svými virtuálními přáteli. Tak jako v hospodě se štamgasty, vždy někoho potká, vždy je s kým hodit řeč. A nemusí opustit domov. Tak jako ve skutečné hospodě, bývá záhodno i v té virtuální dobře vážit, s kým usednout ke stolu. Moji reální přátelé vědí, že pro mne není problém zvednout se od stolu, když mi společnost nevyhovuje. Ve virtuální hospodě už jsem taky leckoho zabanovala a nemám důvod se domnívat, že sama na nějakém tom ignore listu nefiguruji. Stejně jako v reálných hospodách se vyskytují otrapové, v těch virtuálních je to zrovna tak, tam se jim říká trollové. Otrapu slušně požádáte, aby vás laskavě ignoroval, pokud to nepomůže, požádáte obsluhu, aby už otrapovi nenalévala, když ani toto nepomůže, opustíte hospodu. Trolla si zablokujete a už vás jeho výlevy nemusí nikdy obtěžovat. Neuvidíte jeho bláboly, on nebude moci reagovat na vás, neboť nebude moci číst, co kde píšete, a to i v případě, že se vyskytnete u virtuálního stolu, kam má přístup širší veřejnost. V tomto ohledu bod pro virtualitu.

V hospodě se občas semelou věci… V hospodě se občas pronesou věci… V hospodě občas i proběhnou věci…! Jsou hospody, do kterých bych nikdy nevstoupila. Jsou stoly, ke kterým bych nikdy neusedla. Ano, někdy jsou situace, přítel přítelkyně si najde nového přítele a najednou koukáte, s kým že to vlastně sedíte u stolu. Vždy lze dát najevo nesouhlas, zvednout se a odejít. Kdo zůstává, činí tak na vlastní riziko. Pakliže otevřeně deklaruji, že fandím Spartě, nebudu to vykřikovat po zápase U Eliáše. Pokud ano, dobře mi tak.

Doba se však asi změnila, prý jsou hospody, kde nenalijí Zemanovi. Ještěže je dost hospod, kam náš pan prezident vždy může zavítat a nezůstane žízniv. Jsou hospody, kde nenalijí Rusům. To je v pohodě, prý. Asi nějaká forma sankcí živelně – tedy neorganizovaně – provozovaná soukromým sektorem. To je oficiální politika, takže patrně nejde o nenávistný projev vůči skupině obyvatel na základě náboženství, rasy, pohlaví či čeho že to. (Jsou prý i hospody, kde nenalijí Cikánům, ale to nemůžu zodpovědně odpřisáhnout, žádnou takovou na rozdíl od výše zmíněných neznám.) Takže nám do hospod vstoupila politika. Ne každý hospodský je Haškův Palivec, který demokraticky naleje i Turkovi a ať si žvaní, co jen chce. Je taky spousta hospodských, kteří s obavou v oku vyhlížejí potenciálního Bretschneidera. A začínají se objevovat i zmínění Bretschneiderové. Zatím však ne v reálu. Ale i toto je jen otázka času. V tuto chvíli Bretschneiderové pilně skenují virtuální hospody. Vladimír Stwora by mohl vyprávět. A já vlastně taky, mám to z první ruky. Zvykejme si na to, že není radno činit jakákoli prohlášení, že není radno jakkoli se politicky profilovat, zejména pokud ten náš „oddíl“ nepatří k „vládnímu mužstvu“.

Nelíbí se mi to. Nejsem rozený politik a nejsem zvyklá říkat to, co se ode mne jaksi očekává, nejsem politicky korektní, jsem zvyklá říkat to, k čemu dospěju na základě dostupných informací. A když už k něčemu dospěju, ráda svůj názor zkonfrontuju s jinými názory, včetně věrohodnosti informací, které mne k danému názoru dovedly. Jen takto se dozvím, zda se třeba nemýlím, zda mé zdroje nejsou nepravdivé, či zda jsem si něco špatně nevyložila, což se mi může klidně stát, jsem stále člověk. Takže se mi také může snadno stát, že na svém fejsbůkovém profilu zveřejním prohlášení, že Květoslav Vopajšlík je neskutečné vemeno, načež budu čelit žalobě od výše jmenovaného, přestože žádného Vopajšlíka nemám v přátelích a sdělení bylo určeno těm necelým dvěma stovkám lidí, které mám v přátelích a které obsahují nadpoloviční většinu přátel reálných. Může být, že mám mezi přáteli Bretschneidera a nevím o tom. Vím však bezpečně, že mám sama problém s některými pojmy, jako je okupant – partyzán, ochránce – terorista… To si taky můžu takhle dát pár panáků a už se vezu… Vždyť jaký je rozdíl mezi tím, když vyslovím názor mezi necelými dvěma stovkami lidí v hospodě, z nichž tři čtvrtiny ho stejně přeslechnou, a tím, když ho napíšu na svou fejsbůkovou zeď, kde je poměr názorem „zasažených“ zhruba stejný? Kde je ta hranice mezi veřejným vyřváváním, tedy výtržností, a veřejným projevem, který může být – v závislosti na tom, jak se státní zástupce vyhajá – považován za schvalování terorismu?

Kéž by bylo na světě více Palivců a méně Bretschneiderů. Jedno však vím jistě. Nejsem Bretschneider. Mám „nevyhovující“ barvu dresu, takže by to bylo stejně zbytečné.

fb

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *