Malá vánoční

Vánoční svátky jsou v našich zeměpisných šířkách pevně spjaty s příběhem o děťátku narozeném v jesličkách, které vítali na svět pastýři a kterému se z dálav přišli poklonit tři mudrcové. Prý tomuto dítěti bylo předurčeno, aby se stalo králem, spasitelem. A tak se mu klaněli.

Každá z nás to zná, každé z nás to proběhne hlavou, když se poprvé dozví, že bude matkou. Všechny ty naděje a plány. Umělec? Lékař? Kupodivu málokterá z nás v tento okamžik plánuje pro své dítě fyzickou práci. Je však pravdou, že často také rezonuje, ať je, čím chce, jen ať je šťastné, jen ať je dobrým člověkem. A také je pravdou, že ani při sebelepších předsevzetích to často nevyjde. Nevíme, k čemu jsou naše děti předurčeny. Většinou nepřijdeme ani na to, jaký je úkol náš vlastní. Možná je to skutečně celé jen o hledání. Ale k tomu je potřeba naděje. Právě naděje je ta symbolická hvězda, která vedla tři mýtické mudrce ke králi králů, o němž všichni dobře víme, jak v tomto příběhu dopadl. I my vkládáme své naděje do svých dětí. A nemyslíme na Golgotu. Kéž by žádný rodič nemusel. Kéž by každé dítě na světě, jemuž bylo předurčeno být houslovým virtuózem, kdy uchopilo do ruky smyčec. Kéž by každé dítě na světě, které má nadání pro matematiku, mělo šanci naučit se číst a psát. Bez ohledu na barvu pleti či pohlaví. A kéž by každý milující rodič mohl být u toho.

Přeji všem, abychom nikdy nepropadli beznaději.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *