Vítkovické déjà vu

Předně je třeba ujasnit si, že do politiky mě přivedlo rozčarování nad stavem levice v ČR. Třebaže jsem dosti sečtělá, stále jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že napříč republikou vznikají „levopravé“ koalice ČSSD s vrchním privatizátorem ODS. Jsem bytostně přesvědčena, že jsou odvětví, v nichž neviditelná zlodějská pazoura trhu prostě nemá co pohledávat. Navzdory přečastým proklamacím, že

Za co, panebože, za co?

Mé  hudební vzdělání je o něco málo hlubší než velmi obecné, jako dítě jsem chodila do „lidušky“, svého času jsem se hudbě věnovala poměrně intenzivně, ať už coby účinkující v obskurních hudebních tělesech (kluci prominou) či tvůrkyně podkladů v MIDI formátu pro jiné. Pokud jsem někdy byla interpretkou „odrhovaček“, nebylo to rozhodně z touhy po uměleckém zážitku. A

Virtuální hospoda

Když mi bylo méně, chodívalo se do hospody. Potkat přátele, pokecat o životě, ponadávat na politiku, na mužské/ženské, na sportovní výkony našich reprezentantů v různých disciplínách, na práci, na šéfa, na ouřady. Hospoda měla nevýhodu, že v ní taky někdo občas mohl chytit přes držku. Asi se to nezměnilo, dnes však přibyla i tzv. hospoda „virtuální“. Člověk